Sebevědomí

10. 02. 2008 | † 30. 09. 2015 | kód autora: Uh5
Jsem moc malá, mám ošklivou barvu vlasů a divnej účes. Oblíkám se jako sedmdesátiletá babička, která ztratila i poslední špetku vkusu. Mám moc velký zuby, zadek, bradu a nos. Taky tlustý nohy, břicho a povadlá prsa. Jsem příliš bledá, mám blbou pleť a kruhy pod očima. Jestli si náhodou myslím, že vypadám dobře, tak se šeredně pletu. Měla bych se sebou něco dělat. Víc sportovat. Posilovat. A pořádně!

Ne, tohle není můj popis sebe sama. To jsem jen poskládala dohromady většinu toho co mi ti, se kterýma jsem chodila řekli.

Víte, člověk si prostě pamatuje sebemenší poznámku. Zvláště pak pokud se ho ty poznámky dotknou.

Ve třinácti jsem byla ostříhaná na ježka a pořádně oplácaná. Jakýkoli pohled do zrcadla byl pro mně utrpením. Pamatuju si den, kdy jsem šla Prahou a před každou vitrínou ve které by se mohl odrazit můj obraz jsem zavírala oči.

O rok později jsem měla vlasy na mikádo a o dvanáct kilo míň. Nicméně syndrom ošklivého káčátka přetrval. V sukni kratší než nad kotníky jsem si připadala odporně tlustá. Ale ten rok mi poprvé někdo řekl, že jsem hezká.

Patnáct let a první vztah. Neustálé stížnosti na to jak mám nízké sebevědomí a proč s tím sakra něco neudělám. Ale také neustálá kritika. Tělo, obličej, vlasy... poprvé jsem si je nabarvila. Na černo. Kvůli němu. Připadalo mu to sexy...

Šestnáct let....poprvé se o mě zajímal fakt pěknej kluk, kterého mi všechny kočky v okolí záviděly. Fakt pěknej, ale fakt arogantní idiot co si potřeboval neustále dokazovat jak je sám dokonalej...sebevědomí opět na nule... prý se neumím oblíkat a jsem zamindrákovaná kráva. No asi dál bez komentáře.

Krásných sedmnáct. Pracovala jsem v KFC. Pořád se mě všichni ptali proč. Vždyť jsem neměla důvod. Vyvolení to věděli. Tím důvodem byl můj nos a má akutní potřeba vydělat 30 000Kč a vrazit je do ruky plastickýmu chirurgovi a říct mu ať se činí.

Osmnáct...že by dospělá? Nejlepší rok pro mé sebevědomí. Stala se ze mě štíhlá, pěkná a přitažlivá evropanka s proklatě sexy přízvukem. Alespoň jsem se tak mezi mýma americkýma spolužačkama cítila. Je to smutný, ale je to tak. Návrat do čech byl šok. V Americe je všechno obrovské. I lidi. V Čechách ne...tady se ze mě zase stala oplácaná, odpudivá ošklivka...ach jo!

Devatenáct...přišla jsem o vlasy...teda asi o třicet centimetrů. Kvůli nemožný kadeřnici. V pomatení smyslu jsem se nechala odbarvit. Kvůli chlapovi. Děs a bída. Začala jsem na sobě makat, nicméně výsledky dost rychle pominuly.

Dvacet...prý jsem nezdravě sebevědomá.

Jak to jen půjde dál...



Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.